Bobrová je další z klasických lokalit v oblasti strážeckého moldanubika. Dříve (do r. 1950) se jednalo o dvě osady, Horní a Dolní Bobrovou.

Místem jež proslavilo tuto obec mezi mineralogy je vrch Valy, pojmenovaný tak podle pozůstatků gotického hrádku na svém vrcholu. Těsně pod vrcholem byl v minulosti lámán kámen v malém lomku, jenž zastihnul několik metrů dlouhou a asi 0,5 m mocnou pegmatitovou žílu, jejíž zbytky jsou ve stěně dodnes patrné. Tato žíla obsahovala dutiny s výplní velkých, slabě korodovaných krystalů K-živců v doprovodu záhněd. Na úpatí kopce se pak v místě nazývaném Vápenice nalézá další drobný lomek, v kterém byly taktéž zastiženy pegmatitové žíly nesoucí krystaly záhněd, živců, muskovitu a skoryl-dravitu. Největší pozornost věnoval nalezišti A. Kašpárek, místní rodák, který zde postupně odkryl mnoho dutin i za pomoci těžké mechanizace. Některé byly přítomny i ve dně rybníka Kaňovce. Dalším kdo se intenzivně věnoval této lokalitě byl Bohumil Martínek. Nejvýznamějším minerálem zde byl skoryl-dravit jako sloupcovité krystaly až 12 x 2 cm velké, samostané i hypoparaleně srostlé, volné i na drůzách společně s krystaly živců, křemene a muskovitu. Křemen se vyskytoval jako krystaly tmavých drahokamových záhněd se skelným leskem, krystaly s tmavými jádry a povlakem bílého křemene nebo i krystaly křišťálu s povlakem bílého křemene II generace. Krystaly K-živců, jen slabě korodované, patří mezi další zdejší speciality. Paragenezi zde doplňuje albit, muskovit a apatit.

Některé ze zdejších nálezů jsou uloženy ve sbírkách MZM v Brně, část z nich i v trvalé expozici, kde je možno je shlédnout.